|
| |
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Miroslav (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
|
|
Možnost a skutečnost jsoucna: příspěvek k interpretaci Aristotelovy Metafyziky
Rabas, Martin ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
v českém jazyce: V první polovině Metafyziky Théta pojednává Aristotelés o dynamis jakožto vlastnosti jsoucna. Tato dynamis je v prvé řadě počátkem změny v jiném, nebo nakolik je jiné a ve změně se uskutečňuje jako ve své energeia. V druhé polovině pojednává Aristotelés o dynamis jakožto způsobu bytí jsoucna. V tomto ohledu je jsoucno dynamei něčím jiným, než čím je energeiai, což znamená, že v tom ohledu, jímž dosud bylo na způsob dynamei, přechází do způsobu bytí energeiai. Úkolem předkládané práce je podat výklad pojmů dynamis a energeia, nakolik jsou obsaženy v 1., 2., 6. a částečně v 7. kapitole knihy Théta. První otázka interpretace obou uvedených pojetí zní, jakým způsobem pojetí dynamis a energeia z obou částí knihy patří k sobě. Problém se klade následovně: Závisí na sobě dynamis ve smyslu počátku změny a dynamis jakožto způsob bytí? Souvisí spolu energeia ve smyslu změny a bytí energeiai? Nejde spíše o dva relativně nezávislé filosofické koncepty, z nichž jeden nahlíží jsoucno z fyzikálního hlediska, zatímco druhý z metafyzického? Na základě interpretace Aristotelových vyjádření usiluje předkládaná práce ukázat, že Aristotelův výklad je uveden analýzou dynamis jako počátku změny právě proto, aby předvedl souvislost obou pojmů dynamis: V rámci výkladu dynamis ve smyslu počátku změny...
|
|
|
Lidství a zvířeckost mezi Heideggerem a Derridou
Trnka, Jaroslav ; Koubová, Alice (vedoucí práce) ; Michálek, Jiří (oponent) ; Chvatík, Ivan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá rozdílem mezi člověkem a zvířetem v souvislosti s tematikou času, jak ji zpracovává Heidegger a Derrida. Hlavním východiskem je kritika raného Heideggerova myšlení zvířete jako ochuzeného o svět, provedená jako kritika jeho myšlení času a možnosti. První dvě kapitoly se snaží ukázat, že raný Heidegger přes svůj zásadní příklon k časovosti a možnostnímu charakteru bytí člověka stále myslí možnost jako skutečnou a čas jako přítomný. Teprve na základě tohoto kroku může myslet zvíře privativně jako nesmyslné, resp. ochuzené - v nějaké podobě nepřítomnosti času. Tato kritika vede k hledání důslednějšího myšlení času a možnosti, jako prostředku ke vstřícnějšímu myšlení zvířete. Třetí kapitola se zabývá Derridovými výhradami k takovému hledání času a snaží se zmapovat úskalí, která se s Heideggerovým záměrem pojí. V dalších třech kapitolách je předložen hlavní rozbor pozdního Heideggerova myšlení času. Důraz je kladen na rozdíly tohoto pojetí oproti ranému myšlení, hledané především jako rozdíly mezi pozdní přednáškou Čas a bytí a raným Bytím a časem. Pozdní Heidegger se na rozdíl od raného ptá na jednotu trojitě dimenzionálního času a vyhýbá se tak tomu, aby ji fakticky myslel jako přítomnost. Základem jednoty času je jeho čtvrtá dimenze blížnosti, která se děje jako...
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Wittlich, Filip (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
|
|
Dynamis a energeia: příspěvek k interpretaci Aristotelovy Metafyziky
Rabas, Martin ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
v českém jazyce: V první polovině Metafyziky Théta pojednává Aristotelés o dynamis jakožto vlastnosti jsoucna. Tato dynamis je v prvé řadě počátkem změny v jiném, nebo nakolik je jiné a ve změně se uskutečňuje jako ve své energeia. V druhé polovině pojednává Aristotelés o dynamis jakožto způsobu bytí jsoucna. V tomto ohledu je jsoucno dynamei něčím jiným, než čím je energeiai, což znamená, že v tom ohledu, jímž dosud bylo na způsob dynamei, přechází do způsobu bytí energeiai. Úkolem předkládané práce je podat výklad pojmů dynamis a energeia, nakolik jsou obsaženy v 1., 2. a částečně v 6. kapitole knihy Théta. První otázka interpretace obou uvedených pojetí zní, jakým způsobem pojetí dynamis a energeia z obou částí knihy patří k sobě. Problém se klade následovně: Závisí na sobě dynamis ve smyslu počátku změny a dynamis jakožto způsob bytí? Souvisí spolu energeia ve smyslu změny a bytí energeiai? Nejde spíše o dva relativně nezávislé filosofické koncepty, z nichž jeden nahlíží jsoucno z fyzikálního hlediska, zatímco druhý z metafyzického? Na základě interpretace Aristotelových vyjádření usiluje předkládaná práce ukázat, že Aristotelův výklad je uveden analýzou dynamis jako počátku změny právě proto, aby předvedl souvislost obou pojmů dynamis: V rámci výkladu dynamis ve smyslu počátku změny...
|
|
|
Možnost a skutečnost jsoucna: příspěvek k interpretaci Aristotelovy Metafyziky
Rabas, Martin ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
v českém jazyce: V první polovině Metafyziky Théta pojednává Aristotelés o dynamis jakožto vlastnosti jsoucna. Tato dynamis je v prvé řadě počátkem změny v jiném, nebo nakolik je jiné a ve změně se uskutečňuje jako ve své energeia. V druhé polovině pojednává Aristotelés o dynamis jakožto způsobu bytí jsoucna. V tomto ohledu je jsoucno dynamei něčím jiným, než čím je energeiai, což znamená, že v tom ohledu, jímž dosud bylo na způsob dynamei, přechází do způsobu bytí energeiai. Úkolem předkládané práce je podat výklad pojmů dynamis a energeia, nakolik jsou obsaženy v 1., 2., 6. a částečně v 7. kapitole knihy Théta. První otázka interpretace obou uvedených pojetí zní, jakým způsobem pojetí dynamis a energeia z obou částí knihy patří k sobě. Problém se klade následovně: Závisí na sobě dynamis ve smyslu počátku změny a dynamis jakožto způsob bytí? Souvisí spolu energeia ve smyslu změny a bytí energeiai? Nejde spíše o dva relativně nezávislé filosofické koncepty, z nichž jeden nahlíží jsoucno z fyzikálního hlediska, zatímco druhý z metafyzického? Na základě interpretace Aristotelových vyjádření usiluje předkládaná práce ukázat, že Aristotelův výklad je uveden analýzou dynamis jako počátku změny právě proto, aby předvedl souvislost obou pojmů dynamis: V rámci výkladu dynamis ve smyslu počátku změny...
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Wittlich, Filip (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
|
|
Lidství a zvířeckost mezi Heideggerem a Derridou
Trnka, Jaroslav ; Koubová, Alice (vedoucí práce) ; Michálek, Jiří (oponent) ; Chvatík, Ivan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá rozdílem mezi člověkem a zvířetem v souvislosti s tematikou času, jak ji zpracovává Heidegger a Derrida. Hlavním východiskem je kritika raného Heideggerova myšlení zvířete jako ochuzeného o svět, provedená jako kritika jeho myšlení času a možnosti. První dvě kapitoly se snaží ukázat, že raný Heidegger přes svůj zásadní příklon k časovosti a možnostnímu charakteru bytí člověka stále myslí možnost jako skutečnou a čas jako přítomný. Teprve na základě tohoto kroku může myslet zvíře privativně jako nesmyslné, resp. ochuzené - v nějaké podobě nepřítomnosti času. Tato kritika vede k hledání důslednějšího myšlení času a možnosti, jako prostředku ke vstřícnějšímu myšlení zvířete. Třetí kapitola se zabývá Derridovými výhradami k takovému hledání času a snaží se zmapovat úskalí, která se s Heideggerovým záměrem pojí. V dalších třech kapitolách je předložen hlavní rozbor pozdního Heideggerova myšlení času. Důraz je kladen na rozdíly tohoto pojetí oproti ranému myšlení, hledané především jako rozdíly mezi pozdní přednáškou Čas a bytí a raným Bytím a časem. Pozdní Heidegger se na rozdíl od raného ptá na jednotu trojitě dimenzionálního času a vyhýbá se tak tomu, aby ji fakticky myslel jako přítomnost. Základem jednoty času je jeho čtvrtá dimenze blížnosti, která se děje jako...
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Miroslav (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
host ::
RSS.